Jaká je naše oblíbená barevná směs pepřů:

Jsou to plody pepřovníku černého (Piper niger), kam patří pepř bílý, černý a zelený a brazilského pepřovníku (Schinus terebinthifolius), jehož plody jsou růžové.

Smícháním těchto plodů vzniká nejpoužívanější směs pepřů určená do mlýnků. Vhodná k přípravě omáček a polévek, bifteků, grilovaného, rožněného a pečeného masa a k běžnému dochucení mnoha pokrmů. Toto koření vypadá v kuchyni nejen velmi dekorativně, ale v mlýnku na stole je stále při ruce a můžeme si jím kdykoli opepřit a ozdobit jídlo, ať už masité nebo zeleninové či třeba jen brambory.

Každý pepř není pepř aneb jak se v pepři vyznat:

• Pepř černý, bílý a zelený jsou plody pepřovníku černého sklízené a upravené v různých časech, Pepř černý jsou bobule sklízené ještě nezralé, když teprve začínají červenat, pepř zelený jsou úplně nezralé bobule a pepř bílý se připravuje naopak ze zcela zralých bobulí, ze kterých se odstraňuje oplodí.

• Pepř dlouhý, plod pepřovníku dlouhého (Piper longum)

• Pepř sečuánský, červenohnědý plod rostliny Zanthoxylum piperitum (žlutodřev)

• Cayenský pepř neboli chilli paprička

• Pepř růžový (bobule stromu pepřovec (Schinus)

Černý pepř - Piper nigrum - Tento druh tropické popínavé liány nám dává  jedno z nejznámějších a také nejrozšířenějších koření. (Je známo skoro 1600 druhů pepře, ale jako koření se používá asi 6 druhů, které rostou zejména v jižní Asii.) V historii vaření jsou o pepři zmínky již v nejstarších písemných památkách staroindických. Původem je z jihozápadního pobřeží Indie, dnes zvaného Malabarské. Název pobřeží je odvozený ze sanskrtského a arabského názvu a doslova znamená "pepřová země". Staří Římané si pepř jako koření neobyčejně oblíbili a na hostinách boháčů nesměly tyto drahé kuličky nikdy chybět. I v nynější době si pepř udržuje prim na světovém trhu. Používá se pepř celý i mletý, pepř černý, bílý a zelený. Všechny pocházejí z jedné rostliny. V současnosti se nejvíce pěstuje v asijských tropech na poloostrově Moluckém, v Indii, ve Vietnamu, na Sumatře a Jávě, v Thajsku a na Filipínách. Černý pepř získáme sklizní nedozrálých bobulí, které se skladují na hromadách, tím fermentují. Po usušení mají bobule pepřovníku svraštělý povrch a hnědočernou až černou barvu.

Pepř bílý celý - Piper nigrum - Bílý pepř se získává ze stejných rostlin, ale rozdílným technologickým procesem než pepř černý. Bobule se sklízejí, až jsou zcela zralé (červené), kdy se vnější dužnatá slupka snadno odděluje od bílého středu. Po namočení se vnější vrstva odstraní drcením a třením, bílé zrno se znovu suší a jeho konečná barva je žlutošedá. Zatímco obal obsahuje především cukr a ovocné aromatické látky, je celková ostrost ukryta ve středu. Bílý pepř tím pádem obsahuje celkovou ostrost černého pepře, ale je méně aromatický. Je výborný na drůbeži, rybách a ve světlých omáčkách, ale měl by díky jeho ostrosti být opatrněji používán.

Zelený pepř – Piper nigrum - „Více než jenom kýchací prášek" - Zelený pepř je velmi aromatický a jenom lehce ostrý. Nezralé plody pepře se sklízí ještě zelené a jsou buďto speciálním způsobem sušeny, nebo rychle naloženy do octového nebo slaného láku, aby si zachovaly svou zelenou barvu. V kuchyni můžete zelený pepř použít celý nebo (čerstvě!) mletý. Výborně chutná v omáčkách, jako je klasická pepřová omáčka, a na čerstvě pečeném masu a rybách. Sušená zelená semínka pepře můžete také namočit ve vodě, abyste s nimi pak mohli zjemnit polévky. Tip: Čerstvé jahody se zeleným pepřem a šlehačkou jsou zkušeností, kterou ve smyslnosti nic nepředčí. Tento pepř je velmi oblíben u labužníků.

Pepř růžový - Schinus terebinthifolius - Pepř růžový vlastně není příbuzný pepře. Růžový pepř patří do rodu Anacardiaceae (ledvinovníkovitých) Strom Schinus – je nositelem růžových, bobulovitých plodů, které mají nasládlou, lehce pryskyřičnatou chuť podobnou jalovci. Růžový pepř se pěstuje v Peru, Brazílii a ostrově Reunion. Růžový pepř má jemnou a ne příliš intenzivní chuť, hodí se k rybám, chřestu a jiné další zelenině. Je jednoduše krásný na pohled, proto se vyskytuje v mnoha směsích pepře a může být dobře použit k dekorativnímu efektu. Růžový pepř však přidáváme s mírou, protože ve větším množství může být toxický.

Jako všechna „pálivá" koření pomáhá i pepř rozproudit oběh a celkový metabolismus. V mírných dávkách stimuluje trávení, působí proti nadýmání a je močopudný. Pepři se také přisuzuje "podpora žádosti tělesné". Za tímto účelem se prý vaří vývary s pepřovými kuličkami, ať už zeleninové či masové a na závěr se do talíře ještě namele trocha pepře čerstvého. Ale zas pozor, aby se vepř nepřepepřil. Kromě toho je pepřový prášek výtečnou desinfekcí na malé odřeniny či říznutí.

Dovozce: GASTRO - KOŘENÍ s.r.o., Obránců Míru 351, 503 02 PŘEDMĚŘICE NAD LABEM